Výplody jednoho chorého mozku

Pochod Praha- Prčice

Zdravím!

Ano, ano, ještě žiju. 😀 Jen se nic moc neděje a i to čtení flákám, ale ke knížkám se dostanu… třeba příště. (Teď jsem se podívala, kdy byl poslední knižní a ono to bylo v dubnu. Well… shit. 😀 Nevadí. Ono jich za ten rok stejně moc nepřibylo, ale k věci.)

Pokračovat ve čtení „Pochod Praha- Prčice“
Jednorázovky · Ples příšer · Prokletí

Neobvyklá setkání

Zdravím!

Ne, nestala se chyba. Ano, opravdu toto přidávám v roce 2022. Když můj mozek mi nechtěl dát pokoj. Musela jsem prohrabat staré sešity. A nutno říct, že některé poznámky mého mladšího já byly zábavné. Obzvláště, když jsem po odstavci popisování jak Clinta bolí úplně všechno a světlo je jeho úhlavní nepřítel evidentně ztratila myšlenku a proto se v polovině věty objevilo: „Fuck it, I should go and reply to the emails instead.“. A tím to končilo. Drahé minulé já, prosím dokonči příště aspoň tu větu, že nedopisujeme věci už jsem si zvykla, ale i věty? Rude. 😀

Každopádně mi mozek nedal pokoj, prohrabala jsem všechny sešity, našla pár pokladů a pár příšerností, které by nikdy neměly spatřit světlo světa a samozřejmě až skoro úplně na konci bylo tady toto. Takže v zájmu zachování mé příčetnosti a zároveň… Stejně nemám úplně co sem přidat jiného a kruciš, letos bych to tu nemusela nechat zahnít jako loni. Takže… Ano, ačkoliv poslední příspěvky vztahující se k tomuhle tu byli 30. 10. 2011 (Adriana) a 30. 5. 2009 (Erik)… Je to jen takový malý nepodstatný detail. 😀 (Ok, poslední příspěvek k Prokletým jako takovým by byl technicky vzato 23. 11. 2011, ale to byly ty druhý a ty jsou tady naprosto nepodstatní, takže 2009. 😀 )

Nemám tušení, kdy to bylo původně napsané, ale podle obrázků na okrajích bych si tipla tak 2018. Je tam koneckonců Světlana a Snorlax. A podle GR jsem Hlídky znovu četla 2018 a k PokemonGo jsem se taky dostala až roky potom, co to vyšlo, protože můj původní telefon je odmítal spustit, takže hádám, že 2018 by odpovídalo. V rámci přepisování jsem si dovolila jenom pár drobných úprav a připsat pár vět do prostředka a nakonec, ale jinak je to víceméně stejné. 😀

Ještě jedna drobná okrajová – je nutné to brát s rezervou. V roce nejspíš 2018 mému mozku přeskočilo a donutil mě to napsat. Dává to smysl vzhledem k jejich už tady zveřejněným příběhům? Ne. Vadí mi to? Ne. Ani trošku. Bylo to jen takové malé zábavné co by kdyby. Ostatně proto se tam ani jeden z nich nijak moc nehroutí z toho, co udělali. Řekněme že jsou v šoku a na uvědomění si situace a depkaření došlo později. Na to tady ovšem nebyl prostor. Toť vše.

Skoro. 😀 Jednoho dne se naučím psát úvody co nejsou delší než samotná věc. Dnešek není tím dnem. 😀 (Dobře není to delší, ale je to delší než by nejspíš bylo nutné. Co už. Detaily. 😀 ) Mimochodem protože já a vymýšlení názvů se nekamarádíme města jsou a zůstanou pojmenovaná Město a Město 2. Úplně stačí, že budu muset vymyslet nějakej název tomu tady. Generátor navrhoval Miserable Until Arson což mě vážně pobavilo. Ale ve výsledku nahoru stejně napíšu něco jako Neobvyklá setkání, protože nikdy to nemělo jméno, jméno není podstatné. Nerada pojmenovávám věci. Plus poslední dobou se snažím pamatovat si, že nemusí být perfektní, hlavně, že je to hotové. Takže koho zajímá název, když se města jmenují Město a Město 2 😀 Odmítám strávit dvě hodiny přemýšlením nad nějakým smysluplným jménem s významem. Víte co? Neobvyklá setkání it is. I don’t care.

A s tím se blížíme ke konci tohoto výžbleptu. Omlouvám se za chyby a tak dále.

Pokračovat ve čtení „Neobvyklá setkání“
Books in my thoughts

BIMT – duben

Zdravím!
Dneska to bude krátké. Duben se neukázal jako měsíc dobrý pro čtení. Na druhou stranu stranu jsem „objevila“ Assassin’s Creed – ano, další videohra starší deseti let, kterou mi kdysi kdosi doporučil a já se k tomu dostala až teď, ale co už). A k tomu ještě vycházelo The Falcon and The Winter Soldier a taky Shadow and Bone. Tak či tak, v dubnu se to moc nepovedlo, s trochou štěstí bude květen úspěšnější.

Pokračovat ve čtení „BIMT – duben“